Problémem maminek je často alergie neviňátek.  Mnohdy ale zůstává nepochopeno spojení mezi mámou a vlivem na dítě. A tak velcí, máma a kožní specialista, bádají nad problémem. A kdyby malý mohl mluvit, specialista jde o holi a máma by pochopila. Což ještě ale neznamená, uměla napravit.

TEXT: LUCIE BĚLÍNOVÁ

morguefile

Alergie, nejvíce viditelné na kůži, trápí nejen miminka. Zde je třeba si uvědomit, že nemoci kůže tzv. neexistují. Mají hlubší podklad, ať už ve složité buněčné výměně látek člověka, či psychice. Ono obojí se totiž slučuje. První na vinně je vždy  psychika, a na to reagují buňky. Ty jsou ale natolik přechytralé, že dokáží stahovat i z matky, tedy z buněčného, dědičného základu. To znamená, že důvodem alergie vašeho miminka naprosto vůbec nemusí být jeho imunitní problém, který ho „usvědčí“, ale vy, jako rodič. Protože onen systém imunity člověka je pouhou odezvou toho, co buňky zadaly..ty zděděné pochopitelně.

Příběh ze života

Abychom se lépe orientovali v tom, co může dědičný zápis v buňce mimíska udělat, zadejme si tedy ilustrační příběh, vycházející z mé praxe. Pro pochopení návazností maminky s děťátkem:

Paní M. přišla s tříleťákem. Malou Anetkou osypanou alergií i 3x měsíčně v akutním stadiu. Projevy alergie ale úplně nemizely cca od 2let nikdy. Paní M. má malou Anetku, která se ráda strojí a neustále si zpívá. A tak maminka M. usoudila, že je jejím potenciálem zpěv a publikum, protože sama léta /dětská léta, pěla v souboru/. Neúspěšně, mezi sólisty nepostoupila. Dnes je úspěšnou PR manager mezinárodní společnosti. Žádný zpěv. Malá Anetka je z kroužku zvyklá zpívat mezi dětmi, ale zásadně nejde do sóla. Historie se opakuje, ale maminka si myslela, že dotáhne to, co v rodině mají. Malá Anet ale sama zpívat na pódiu odmítá a stydí se. A to je onen problém. Předpoklad a geny jasně hovoří pro nadání, a tak malá Anetka je „strkána“do popředí sboru. Ovšem proti vlastnímu přesvědčení. Alergie se u ní zhorší vždy, když má vystupovat před publikem rodičů. Hledání nadání, pro cokoliv, u vlastního dítěte je přirozené, ale má svůj čas. Ten čas ale určuje dítě, nikoliv rodič. To je třeba si uvědomit. Tak jako maminkaM. byla strkaná svými rodiči, opakuje stejnou chybu. U ní se ale nezájem projevil v dětství angínami, a tak alergiím své dcerky nerozumí. V podstatě dělá stejnou chybu / s tím nejlepším úmyslem/, jako její rodiče, ale nerozumí. Respektive nerozuměla. Postavení jsme napravily a malá Anetka začíná bruslit a zde ji účast publika nevadí. Alergie se objevuje méně, a do roka, dvou, předpokládám zmizí. Pokud nebude muset malá Anetka mluvit, či zpívat před obecenstvem.

Nepopírám, že se už rodí děti s alergiemi, nepochopitelně pro rodiče. Jen jsem tímto jedním příkladem chtěla poukázat na to, že není na vině pouze dětský imunitní problém, jak je správně doktory diagnostikováno. Vždy je třeba začít v minulosti. A pokud jde o miminko právě narozené a tímto, řekněme syndromem, postižené, je třeba změnit postoj rodiče.

Přizpůsobit se pochopitelně nejprve stravě. Kojení je lék na vše. A posléze hlavně urovnat maminku, ať už kineziologickými sezeními, anebo úplným obratem v postupu u výchovy, péče o dítě. Protože je třeba si uvědomit, že pokud tělo miminka diagnostikuje tak viditelným způsobem /alergie, projevy na kůži/ nějaký problém, tak ho nemohlo získat životními zásahy, které nemá, ale čerpá z minulosti…čili genetického zápisu nepohody mámy, nebo táty.

Buďte v pohodě

A to nejdůležitější je, dát čas. Čas dítěti. Čas na projevení toho, co by samo chtělo. Čas nechat ho samo vyzkoušet, co by chtělo zkusit umět… a neprogramovat. Nestrkat dítě do aktivit, které vidíme, že má zděděné, a z našeho rodičovského pohledu jasné. Že v oné aktivitě vyniká, jako my rodičové… netlačit jej do ní. Dát výběr tomu malému jedinci najít a obhájit vlastní cestu. A už vůbec není možné a zdravé směrovat vynucenou aktivitou tříleté dítě. Takto malý jedinec kývne na každou zábavu“, aniž by chápal dril. A žádné tříleté dítě na světě, i starší, není schopno dohlédnout tam, kde jeho zájem z nového, nepoznaného, končí. Tady, v jeho způsobilém růstu hraje obrovskou, zásadní roli, přístup rodičů. A vynucené aktivity vždy končí po letech zdravotním problémem. Ten ukazuje rodičům, nikoliv dítěti, že cesta zvolená, není ta správná. A alergie je pouze tou menší formou, byť natolik zákeřnou, že přejímá velmi rychle chyby, i ty prenatální. Vždy´t nebyli naši předkové tak hloupí, aby neodsledovali věk 5i let dítěte, jako směrodatný pro začátek výuky. A je-li dítě natolik nadané, oproti vrstevníkům, na výuku čehokoliv, projeví se to vždy a rychle. A i dítě se samo rychle zvedne a přizpůsobí.

A tak dopřejme našim dětem delší čas nepovinností. Protože nástupem do školského systému jim bezstarostnost končí. A jen spokojené malé dítě se se systémem vzdělávání a úkolů vypořádá lépe, lehčeji a stane se z něj sebevědomý, dospělý jedinec. Bez stigmat. A to v podobě alergií, ať už poděděných, nátlakem na dětskou duši vytvořených, anebo uměle získaných z posměchu spolužáků.

Foto: morguefile.com; Text: Lucie Bělínová (www.kartarkysvetla.cz)