Podle zákona o zdravotních službách má vaše dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce nebo i osoby určené zákonným zástupcem, což platí nejen pro péči specializovaných lékařů, ale i v nemocnicích včetně oddělení jednotky intenzivní péče. Rodiče nejsou návštěva, a proto je nelze vykázat po skončení návštěvních hodin nebo ve večerních hodinách.

Přítomnost doprovázející osoby musí být v souladu s jinými právními předpisy a s vnitřním řádem nemocnice a nesmí narušit poskytnutí zdravotní služby. Vnitřní řád nemocnice však není nadřazen tomuto zákonu, tudíž nemůže přítomnost rodičů u dítěte zakázat – smí jen vymezit určité detaily. Doprovázející osoba nesmí svou přítomností znemožňovat poskytnutí zdravotní služby a nesmí být v nevhodném stavu, nesmí být nemocná, opilá či agresivní.

Rodiče, kteří nechtějí své děti opustit, se často setkávají s mylnými tvrzeními zdravotníků. Jedním z nich je, že přítomností rodiče dojde k narušení soukromí jiného pacienta. Ale i zde je právo na straně rodičů. Zdravotnické zařízení má povinnost vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů, tedy zajistit ostatním pacientům soukromí a rodičům umožnit pobyt u dítěte. Třeba tak, že mezi postele postaví plentu, když jim nemohou uvolnit samostatný pokoj.

ZÁLEŽÍ NA RODIČÍCH

Je na každém rodiči, zda důvěřuje zdravotníkům natolik, aby opustil své dítě. Tento text ani nechce tvrdit, že jsou všichni zdravotníci špatní. Nejsou. A nejsou špatní ani rodiče, kteří chtějí nebo z nějakého důvodu musejí opustit hospitalizované dítě, mají na to plné právo. Pravdou ale je, že matka a dítě jsou do určitého věku jedna jednotka a je třeba k nim tak přistupovat. Nelze separovat matku od dítěte, pokud ona s tím nesouhlasí.

Nezletilé dítě není svéprávné, a tedy nemůže plně rozhodovat o zákrocích, které na něm lékaři vykonávají. Také nedokáže s personálem komunikovat, nedokáže říct, co potřebuje. Zdravotníci na něj nemají víc než pár minut času. To jsou vše důvody, které hovoří pro přítomnost rodičů. Ze zdravotního hlediska je dále důležité, že přítomnost rodiče má na dítě uklidňující vliv a lékařům a sestrám ulevuje v jejich práci, protože může dítě zklidnit a utišit.

Práva hospitalizovaných dětí

  1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
  2. Děti v nemocnici mají právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
  3. Děti a/nebo jejich rodiče mají právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Mají mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.
  4. Děti a/nebo jejich rodiče mají mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě má být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony, podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.
  5. S dětmi se má zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.
  6. Dětem se má dostávat péče náležitě školeným personálem, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
  7. Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.
  8. O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.
  9. Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
  10. Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobené jejich věku a zdravotnímu stavu.

Zdroj: www.babyweb.cz