Účastníky silničního provozu se děti stávají již od útlého věku, a tak je na rodičích, aby jim předali vědomosti a zkušenosti z oblasti dopravní výchovy. Jak k této problematice přistupovat podle věku dětí?

Batolata a děti do čtyř let

U dětí do jednoho roku máme jistotu, že nebudou samostatně chodit, a tak je v silách rodiče alespoň zajistit bezpečnou přepravu v kočárku. Ten by měl být viditelný a měl by mít reflexní prvky. Samozřejmostí je poté zabezpečení dítěte v kočárku proti vypadnutí. Co se týče dětí, které se již pohybují samy, je třeba je při chůzi na chodníku vodit po vzdálenější straně od silnice a při přechodu silnice jít dětem příkladem. To znamená řádně se rozhlížet na obě strany a snažit se dětem vysvětlit, proč to tak děláte.

Děti v předškolním věku

I v tomto období je nutné děti vodit po vzdálenější straně chodníku od silnice a často jim vštěpovat, že v blízkosti silnic si nesmí hrát. Pokud navštěvují školku či rodinné centrum, bývá již dnes obvyklé, že se děti s pravidly silničního provozu seznámí tam.

Děti ve věku od šesti do deseti let

Začátek povinné školní docházky je pro děti zároveň často i doba, kdy se v dopravě začínají pohybovat samostatně. Nutné je tedy vést je k samostatnosti a k opatrnosti. Děti by měly vědět, že mají přecházet pouze na přechodu, používat oči a uši a čekat, dokud nepřejedou všechna vozidla. Doma poté mohou rodiče hrát s dětmi nejrůznější hry, které je seznámí s pravidly silničního provozu. Oblíbená jsou i dopravní hřiště.

Dětem je v tomto věku také nutné vysvětlit zásadu „vidět a být viděn“ a je vhodné oblékat je do pestrého oblečení a do oblečení s reflexními prvky.

Děti starší deseti let

Děti se v tomto věku stávají více samostatnými a začínají si prosazovat své názory. Rovněž však tato věková kategorie patří k nejzranitelnějším v silničním provozu. Nutné je tedy snažit se jim vysvětlit zásady správného chování bez přehnaného mentoringu. Jedním z nebezpečných fenoménů je zároveň i chůze se sluchátky, která se může stát osudnou.